Básnička

15. října 2017 v 18:15
Ahoj všichni,
jednou jsme měli za úkol napsat básničku s co nejvíce číslovkami. Tak mě napadlo, že bych ji sem mohla dát.


Soví let


1. Čtyři zrzavoučké lišky,
chodí po všech lesech pěšky,
kolikrát se v lese schová,
naše jedna malá sova?

2. Třetí liška,
její sokyně,
sedí pod smrkem
už po druhé hodině.

3. Další tři se sbíhají,
nahoru se dívají.
Až jednou roztáhne svá dlouhá křídla,
nikdo si z ní nebude dělati jídla.

4. Pak poletí pořád vzhůru,
až doletí před nestvůru,
která hlídá svých sto věží
a důležité tajemství střeží.

5. Ať už je nestvůra jakkoli veliká,
ať dvacet hřebíků najednou polyká,
tahle sova z Hodokoří,
zahouká si na nádvoří.

6. Pak poletí ještě výš,
tam nalezne štěstí spíš.
Je tam pět malých mýtinek,
na nichž jsou stovky květinek.

7. Tráva hebká na dotek,
každá rostlina je lék,
Tam naše sovička zamířila,
a dvanáctkrát kolem zakroužila.

8. Však to není místo pro ni,
když tu navíc byla vloni,
není tu snad ani jediná myška,
z lesa na ni kouká rezavá liška.

12. A už letí, a už spěchá,
vždyť je šťastná jako blecha,
čtyři dlouhé stíny,
má snad vidiny?

13. Poulí na ni osm očí,
hlavy se jim přitom točí,
několikrát přemýšlela,
kdy by je zas uviděla.

14. A tak zase jednu hodinu,
viděla svou celou rodinu,
potom zase letí dál,
les pod ní už dávno spal.

15. Jenom sedm malých veverek,
hádalo se o pět jadérek,
a tři malé jezevčice,
lezly na kmen borovice.

16. Stříbřitý měsíc svítí,
z dáli je slyšet vytí,
z nebe se snášejí bílé vločky,
sova na to mžourá dvěma očky.

17. Tyhle malé bílé kuličky
jsou tak moc studené, lidičky,
troje ponožky by ji nezahřály,
ani pohodlí by jí nedopřály.

18. Na pět set padesát šest milionů
a čtyři sta dvacet sedm tisíc
bílých vloček v korunách vysokých stromů
třpytně svítí kulatý měsíc.


Některé věci se tam nesedí, ale nic jiného mě nenapadlo.

Duhová sova.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama